Prokurátor odložil lejstra, vybral si dva největší plody, vložil je do úst a chopil se dalšího listu. »Závěr znalecké komise pracovníků Ústavu tkanin a oděvů… My, nížepodepsaní…« Hm…, aha…, ach tak, »… prozkoumali všemi dosažitelnými laboratorními metodami tkaninu, z níž byl vyroben kus šatstva, zaslaný na naše pracoviště z Justičního paláce…« (Co je to za blábol?) »…a dospěli jsme k následujícímu závěru:
1. Jde o krátké kalhoty, velikost č. 4 pro druhou vzrůstovou kategorii, a mohou je nosit jak muži, tak ženy.
2. Střih kalhot nelze přiřadit k žádnému známému typu; navíc přísně vzato ani nelze mluvit o střihu jako takovém, protože kalhoty nejsou ušity, ale vyrobeny nějakým nám zatím neznámým způsobem.
3. Kalhoty jsou zhotoveny ze stříbřité tkaniny, již v podstatě nelze považovat za tkaninu, protože ani při mikroskopickém zkoumání nebyly shledány sebemenší známky nějaké tkané struktury. Materiál je nehořlavý, nepromokavý a vykazuje mimořádnou pevnost v trhu. Chemická analýza ukázala…« Podivné kalhoty. A zdá se, že jsou to jeho kalhoty… Prokurátor uchopil tence ořezanou tužku a poznamenal na okraj: »Referentovi! Proč chybí podrobnější komentář? Čí jsou to kalhoty? Kde se vzaly?« Tak… a závěry? Aha, tady. Vzorce…, zase vzorce… Massarakš, proč musí všude cpát vzorce…? Ale tady: »Technologie výroby není známa ani u nás, ani v dalších civilizovaných státech (podle předválečných údajů).«