»Čím?«

zeptal se Poutník, propadl se do proslulého návštěvnického křesla a ostrá kolena nepříliš elegantně vystrčil vysoko vzhůru. »Massarakš! Pokaždé na tenhle ďáblův vynález zapomenu! Kdy si konečně přestaneš střílet ze svých hostů?«
»Návštěvník se u prokurátora musí cítit nepohodlně,« poučil Poutníka. »A musí být komický, jinak by mi nepřinesl žádné potěšení. Mně se teď na tebe stačí podívat a hned mám dobrou náladu.«
»Já vím, jsi veselý člověk,« řekl Poutník. »Jedině že ten tvůj humor je trochu prostoduchý… Jinak si už můžeš sednout.«
Prokurátor si teprve teď uvědomil, že ještě pořád stojí. Poutník jako obvykle velice rychle srovnal skóre. Prokurátor se uvelebil co nejpohodlněji a znovu usrkl toho léčivého svinstva.