»Tak co to bude?« zeptal se.
Poutník přešel rovnou k věci:
»Máš v drápech jednoho člověka,« poznamenal nezúčastněně, »kterého bych nutně potřeboval. Jistý Mak Sim. Napařils mu převýchovu, vzpomínáš si?«
»Ne,« přiznal se prokurátor upřímně. Pocítil jisté rozčarování. »A kdy jsem mu to měl napařit? O jaký šlo případ?«
»Není to dlouho. Zničení věže.«
»Aha, už jsem doma… No a co?«
»To je všechno,« odpověděl Poutník. »Já bych toho muže potřeboval.«
»Nesmíš na mě tak hr,« pronesl prokurátor otráveně. »Ten proces jsem neřídil, nemohu si pamatovat každého odsouzeného.«
»Ale? A já si myslel, že jsou tam samí tvoji lidé…«
»Můj tam byl jenom jeden, ostatní jsou praví… Jak jsi to říkal, že se jmenuje?«
»Mak Sim.«
»Mak Sim,« opakoval zamyšleně prokurátor. »Ahá…! To je ten horalský špión… Už vím. Taková trochu zvláštní šlamastyka — byl už jednou popraven, ale neúspěšně.«
»Ano, tak nějak to bylo.«
»A je to neuvěřitelný silák… Ano ano, nějaké takové hlášení jsem dostal… A nač ho potřebuješ?«
»Je to mutant,« vysvětlil Poutník. »Má zajímavé mentogramy a já bych s ním potřeboval nějaký čas pracovat.«
»Budeš ho taky otevírat?«
»To nevylučuji. Moji lidé si ho všimli už dávno, už když ho vytěžovali ve Speciálním studiu, ale pak nám utekl…«
Rozčarovaný prokurátor si nacpal plná ústa plodů. »No dobře,« řekl. »A jak se ti daří jinak?«
»Jako obvykle bezvadně,« odpověděl Poutník. »A tobě, jak jsem slyšel, taky. Hopsálka jsi tedy nakonec utancoval. Gratuluju… A kdy dostanu svého Maka?«