»To si klidně přijde nějakej smrkáč a začne nám vykládat, že chcípeme zbytečně!« zuřil Zef.
»A co dál?« opakoval důrazně Maxim. »Legionáři přivezou mobilní zářiče a je s vámi konec.«
»Starou belu!« odsekl Zef. »Za tu dobu obyvatelstvo oblasti přejde na naši stranu a pro legionáře nebude tak snadný se tam nacpat. Jedna věc je desítka takzvanejch degenerátů, a jiná věc deset nebo sto tisíc rozzuřenejch…«
»Zefe, Zefe!« snažil se Kňour mírnit rozčileného přítele.
Zef jen netrpělivě mávl rukou.
»Statisíce rozzuřenejch lidí z měst, farmářů a možná i vojáků, kteří pochopili a na celej život už si budou pamatovat, že je někdo nestydatě voblbuje…«
Kňour beznadějně zakroutil hlavou a odvrátil se.
»Počkat, počkat,« nedal se Maxim. »Co to říkáte? A proč by to najednou měli pochopit? Ti vás přece rozsápou na kousky. Všichni v zemi mají za to, že je to protibalistická ochrana…«
»A co si myslíš ty, že to je?« zeptal se Zef a upřel na Maxima pichlavý kukuč.
»Já to přece vím,« řekl Maxim. »Už mi to vyprávěli…«
»A kdo?«