Tím oběd skončil. Rada se postavila k nádobí, strýček, který už se žádných námitek nedočkal, si všechny vítězoslavně změřil, zašpuntoval láhev a odnesl si ji k sobě s brumlavou poznámkou, že musí napsat odpověď tomu pitomci Šapšovi. Kdovíproč si k tomu vzal i sklenku. Gaj se za ním zadíval — na jeho chatrné sáčko, na staré, záplatované kalhoty, na zašívané ponožky a sešmatlané škrpály — a musel starého pána politovat. Zpropadená válka! Dřív strýčkovi patřil celý tenhle byt, měl sluhy, ženu, syna, přepychové porcelánové nádobí, dokonce i venkovský statek někde vlastnil — kdežto teď? Uprášená pracovna přecpaná knihami, která slouží zároveň jako ložnice i všechno ostatní, obnošené šatstvo, samota a zapomnění… K vzteku. Posunul jediné křeslo v pokoji blíž k obrazovce, pohodlně se usadil a začal ospale sledovat program. Mak chvíli seděl vedle něj, potom bleskově a nehlučně, jak to uměl jenom on, zmizel a znovu se objevil až v protějším rohu. Chvilku se přehraboval v Gajově knihovničce, vybral si tam nějakou učebnici a opřen ramenem o šatník v ní vstoje zalistoval. Rada poklidila stůl a chopila se svého pletení, jen tu a tam střelila očima po obrazovce. V domě se rozhostil klid, mír a pohoda. Gaj dřímal.