Gaj se v diskutérském zápalu málem neovládl a užuž chtěl prozradit, kde se s ním setkal, ale pak udržel jazyk za zuby, zatvářil se nanejvýš významně a se zdůrazňovaným zájmem začal sledovat televizního hlasatele, který právě četl předpověď počasí.

Jenže vtom se, massarakš, do polemiky znovu vmísil ten zatracený Mak.

»Dobře, jsem ochoten považovat degeneráty na jihu za novou odrůdu člověka,« prohlásil, »ale co ti mají společného třeba s panem domácím Renadem. Toho taky považujete za degeneráta, jenže pan Renadu zcela zřejmě nepatří k nové, ale — a to si upřímně přiznejme — naopak k velmi staré sortě lidí…« O tomhle Gaj nikdy neuvažoval, a tak byl moc rád, když s odpovědí na záludnou otázku přispěchal strýček Kaan. Ten Maka nejdřív počastoval označením »pařez rozsochatá« a objasnil, že latentní degeneráti neboli degeneráti městští nejsou ničím jiným než zbytky dalšího nového živočišného druhu, který byl v našich centrálních oblastech téměř úplně vyhuben už v zárodku hned na úsvitu své existence… On si na tu hrůzu ještě vzpomíná! Zabíjeli je hned po narození, někdy společně s matkami… Přežili jen ti, u nichž se příznaky nového druhu navenek nijak neprojevily… Strýček Kaan do sebe hodil pátou sklenku, dostal se do oslnivé formy a rozvinul před svými posluchači přesně propracovaný plán totálního zdravotního průzkumu obyvatelstva, který musí být dříve či později realizován, raději dřív než později. A bez výjimky! Žádné úlevy! Plevel je třeba nelítostně vymýtit…