»No?«

»Co no?«

»No a to znamená co?« zeptal se Mak netrpělivě. »Ty za peníze zemřít nechceš. Já taky ne. A degeneráti snad ano? Co je to za pitomost?«

»Však jsou to taky degeneráti!« pronesl Gaj procítěně. »A pro degeneráty jsou peníze to nejdražší a nejsvětější na světě, jinak pro ně nic neplatí. Klidně zaškrtí dítě, i takové případy se už staly… Pochop — co může být zač někdo, kdo se snaží zničit soustavu PBO? To je přece chladnokrevný vrah!«

»To nevím, nevím,« zakroutil hlavou Mak. »Třeba dneska jsem je viděl u výslechu. Kdyby byli uvedli jména svých společníků, mohli se z toho dostat a skončit na nucených pracích… Jenže oni je neprozradili! Znamená to snad, že společníci jsou jim dražší než peníze? Dražší než vlastní život?«

»To se zatím neví,« namítl Gaj. »Podle zákona jsou všichni předem odsouzeni k smrti, bez soudu, sám jsi koneckonců viděl, jak to před tribunálem chodí.«

Pohlédl na Maka a zjistil, že jeho přítel je na pochybách a cítí se zaskočen. Má příliš dobré srdce, je to ještě cucák a nechápe, že krutost ve vztahu k nepříteli je nevyhnutelná… Chtělo by to bacit pěstí do stolu a zařvat na něj, aby držel hubu a zbytečně neplácal pitomosti, nýbrž poslouchal starší a zkušenější, když se ve věcech zatím nevyzná. Jenže Mak přece není žádný nevzdělaný zabedněnec. Jemu je jen třeba všechno pořádně vysvětlit a on už pochopí…

»Ne!« trval paličatě na svém Mak. »Za peníze se nenávidět nedá. A oni nenávidí…, ti vás tak nenávidí…, v životě by mě nenapadlo, že člověk člověka může takhle nenávidět. Tvoje nenávist vůči nim je menší než jejich vůči tobě. A tak bych chtěl vědět proč?«