Gaj zakroutil hlavou.

Chtěl něco říct, něco vysvětlit, ale nebyl čas a chyběla ta správná slova. Pan rytmistr vytáhl zbraň.

»Kandidáte Sime! Do vozu!« skřípěl přiškrceně jeho hlas.

»Tak jdeš se mnou?« zeptal se Mak.

Gaj znovu zakroutil hlavou. Díval se na pistoli v ruce pana rytmistra, přemýšlel jen o jednom a to jediné už dobře věděl: Mak bude zabit. A neměl ani zdání, co si počít.

»No dobře,« řekl Mak. »Já si tě najdu. Všechno se dovím a najdu si tě. Tohle není nic pro tebe. Polib za mě Radu.«

Otočil se a šel, kráčeje po kamenné drti bosými chodidly stejně lehce jako v holínkách, a Gaj, který se třásl jako při záchvatu zimnice, němě zíral na jeho široká trojúhelníková záda a čekal na výstřel, na černou dírku pod přítelovou levou lopatkou.

»Kandidáte Sime,« řekl pan rytmistr, aniž zvýšil hlas. »Vraťte se! Přikazuju vám, abyste se vrátil. Jinak budu střílet.«

Mak se zastavil a otočil se.

»Střílet?« zeptal se. »Na mě? A proč? Ostatně to není důležité… Dejte mi tu pistoli.«

Pan rytmistr, který až do této chvíle držel pistoli u boku, namířil hlaveň proti Makovi.

»Počítám do tří,« upozornil ho. »Posaď se do auta, kandidáte Sime. Raz!«

»Já jsem vám snad řekl, abyste tu pistoli dal sem,« vedl Mak dál svou, napřáhl ruku k rytmistrovi a vykročil k němu.

»Dva!«

»To ne!« vykřikl Gaj.

Pan rytmistr vystřelil. Mak už byl blízko. Gaj viděl, jak ho střela zasáhla do ramene a jak se zapotácel, jako by narazil na nějakou překážku.

»Hlupáku!« řekl Mak klidně. »Dejte sem tu zbraň, vy vzteklý hlupáku!«

Nezastavil se a dál postupoval na pana rytmistra s rukou nataženou po zbrani a z rány na rameni najednou prudce vychrstla krev. Pan rytmistr vyrazil zvláštní skřípavý skřek, couvl a rychle za sebou vypálil tři další rány, přímo do široké snědé hrudi. Maka výstřely odhodily kousek stranou, upadl na záda, hned se zase vztyčil, znovu upadl a pan rytmistr, který napětím bezděky přidřepl, do něj vypálil další tři kulky. Mak se převalil na břicho a strnul.