Dvě minuty,

» to je spousta času,« soudil Lesník. »Za dvě minuty je tam všechny zaškrtím holejma rukama. Hlavně abych tam stačil doběhnout.«
»Hlavně stačit doběhnout…, to jo…« poznamenal se stále touž zlověstnou roztoužeností Zelenáč. »Viď, Maku?«
»Nechceš ještě něco říct, Maku?« zeptal se Generál.
»Už jsem všechno řekl,« odpověděl Maxim. »Nový plán je lepší než starý, ale stejně je špatný. Nechte mě to udělat samotného! Riskněte to jednou.«
»O tom se nebudeme bavit,« broukl Generál popuzeně. »Pro mě je to uzavřená záležitost. Nějaké věcné připomínky nemáš?«
»Ne,« řekl Maxim a zalitoval, že se na tak tenký led znovu pouštěl.
»Kde jste vzali ty nové tablety?« zeptal se z ničeho nic Memo.
»Jsou vlastně staré,« přiznal Generál. »Makovi se jen podařilo trochu je vylepšit.«
»Ach tak — Makovi…«
Kopyto ta slova pronesl takovým tónem, že z toho všem bylo trochu trapně. Smysl byl jasný: Nováček, o kterém se nota bene skoro nic neví, u kterého není jasné, zda je vůbec s námi, a který vlastně přeběhl od nepřítele — nezavání to tak trochu provokací? Takové věci už se přece staly…
»Ano,« řekl tvrdě Generál. »A prosil bych bez poznámek. Je to rozkaz štábu. Tak se mu laskavě podřiď, Kopyto.«
»Já se podřizuju,« pokrčil rameny Memo Kopyto. »Jsem proti, ale podřizuju se. Co mi zbývá…«