Pan rytmistr a Zef se postavili nad záda zadrženého a přes rameno nakukovali, co to tam čmárá.
»Řek bych, že je to jednoduché] náčrt světa,« broukl nepříliš jistě Zef.
»Hm…,« podotkl pan rytmistr.
»No jasně! Tady v prostředku má Světový Světlo, tohle je Svět a tady jsme podle mýho názoru my.«
»Ale proč je to všechno tak ploché?« zeptal se podezíravě pan rytmistr.
Zef pokrčil rameny.
»Asi projev dětskýho usuzování… Infantilismus… Podívejte se, teď nejspíš naznačuje, jak se sem k nám dostal.«
»Ano, to je možné, o takovém šílenství už jsem slyšel…«