stres

Zvládání stresu u lidí lze charakterizovat několika stupni podle aktivity jejich přístupu: od rezignace (zcela pasívní, trpná odevzdanost bez tvořivého řešení situace) přes akceptaci (přijetí skutečnosti "tak jak je"; lze ji i odmítnout - neakceptace - či přijmout nesprávně - malakceptace), akomodaci (podrobení se novým požadavkům), adaptaci (přizpůsobení se novým podmínkám s vyšší mírou aktivity než u akomodace), kompenzaci, adjustaci až po zvládání (coping). Toto je vrcholný termín v oblasti boje se stresem a vyjadřuje i nejvyšší míru tvořivé aktivity v nejkritičtější situaci. Člověk je zde prvořadým aktérem, využívá vlastních pokusů a samozřejmě i pomoc ostatních.
Byl zjištěn úzký vztah mezi možností ovládat vstupní informační tok a vlastní chování v zátěžových situacích, možností anticipace řešení problémů a mezi úspěchem při jejich zvládání. Naopak vyšší míra momentální úzkosti - anxiety (zde nejde o úzkostnost jako rys osobnosti) vede k používání nezralých forem obranných mechanismů a omezuje schopnost stresovou situaci řešit.